ART

Téma

- Narativní storytelling o rybě, která objevuje svět
- magický realismus - formální prostředky pro komunikaci s divákem, vytvoření romantického pocitu
- co znamená romantický pocit, navraccení k velkým narativům
- dekonstrukce společnosti (

VISUALITY?

je potřebva vymyslet vizualní komunikaci, neco noveho, divného fresh, jak z nineho světa, realisického

DO YOU LIKE TO TOUCH MY SKIN
fotka lidi a tak

HIGH PRIEST OF METAMODERNISM

my father used to be a blacksmith

I used to be a fish caught up in the net

getting away your anxiety in bed (plug plug plug)

FOTKA MOBILU

GIRL PEEING IN FOREST(scared?)

pokračuje fotka osahávání tits

pokrařuje fotka osahavání rozkroku

Hyperreality

možné vysvětlení romantického pocitu ktery hrotím dlouhoo

simulactra and simulation
postmodern situation

TRYING TO FEEL THE MOMENT I CRAVE

Hyperreality is a concept in post-structuralism that refers to the process of the evolution of notions of reality, leading to a cultural state of confusion between signs and symbols invented to stand in for reality, and direct perceptions of consensus reality. Hyperreality is seen as a condition in which, because of the compression of perceptions of reality in culture and media, what is generally regarded as real and what is understood as fiction are seamlessly blended together in experiences so that there is no longer any clear distinction between where one ends and the other begins.

NPC?

remember a simulation is the imitation of a real-world processor system over time what if in this postmodern society practically everything about the way that people see their lives is seen

a Christian I'm a Democrat I am a hashtag woke conspiracy theorist the more these sets of ideas are
fragmented the less they can be used as archetypes for people to attach their identity to and what this creates in a
postmodern society is a crisis of identity for the individual because if we can no longer turn to these grand
narratives to provide us with our entire identity and this enlightenment-era idea that that identity is stable and
unchanging how does the individual express who they are what new identity markers emerge

in a fragmented disconnected society that in order to compensate for that fragmentation has become absolutely
obsessed with mass consumerism and visual images the citizens of this
society spoon-fed that constant stream of visual images through the television in the 1980s but the modern-day


as a fantasy world on the TV screen but then people use what's on the TV screen as building blocks for constructing the
actual world that we have to live in now in the case of Disneyland this whole process may seem entirely harmless


children the question Baudrillard would want to ask is what happens when the same process of building our world out
of materials gathered from media depictions of it happens in different areas what happens when it dictates who
people are their relationships what people by the way people think of themselves is it crazy to think that the
media gives us the building blocks we use to create the way we see everything well what are these building blocks


well these visual images that were bombarded with the commercials movies TV shows the art
I guess are oftentimes imitations of things that go on in real life which makes them by definition imitations of
real world processes or systems people then look to these shows for cues on how to act what to buy what their lives
should be like and then imitate these imitations of real world processes or systems but then inevitably art does an

thing they have access to is a copy of a copy of a copy of something delivered from an extremely narrow perspective in
the first place and these media generated copies these visual images are trusted by people in our society so much
that they often become the foundation of the entirety of someone's worldview and values the best example I can give to

Can you bring me a
water please?

Things god didn't intended us to do

OBJECTS OF NOW 

žena se spermatem místo krve na obličeji

vizuální narativ

NE

SMYSL PŘIJDE POTOM

Snažil jsem se o zachycení a předání mých pocitů do fotografického souboru. V tu dobu jsem si nebyl jistý co přesně to znamená, měl jsem hodně emocí, které jsem nedokázal vyjádřit slovy a pevně uchopit co pro mě fotky znamenají. Často jsem mluvil o romantice a pocitu, které se snažím zachytit, nešlo o tradiční pojetí romantiky. Měl jsem pocit jakoby věci, které prožívám spolu s ostatními lidmi nebyli věci, které každý chce prožívat ale spíš představa nebo romantický pocit toho aby jsme získali představu, že věci, které prožíváme jsou naplněné. Opakování, trapnost, citlivost, sentiment, katarze, nuda. Lidé snažící se docílit předem určeného cíle, který spolu sdílí a společně ho naplňují. Romantický pocit, který je v nedosažitelný ale každý se může přesvědčit o tom, že se naplnil - každý ho může domněle naplnit v sobě. iluzivní představa, kterou o sobě lidé mají a snaží se jí docílit.
Věci se často opakují, cyklicky beze smyslu nebo východiska. Soubor nese podobnou formu, motivy fotografií se opakují nebo si jsou podobné. Vyprázdněnost a nesmyslnost na fotografiích funguje, stejně tak z nich mám pocit neustálého hledání, dramatičnosti, naléhavosti. Původně jsem si složku, kam jsem ukládal fotky pojmenoval všichni budou dělat, že se baví, která myslím, docela odpovídá.
Často jsem řešil autentičnost fotek a toho jak focení probíhalo. Myslím, že jsou dvě roviny toho co v souboru vzniklo - autentické zachycení a předání mého pocitu, který jsem měl ze svého okolí. Zároveň ale myslím, že soubor je zachycení mého vlastního romantického pocitu, který jsem cítil, že existuje ale nebyl jsem schopný ho uchopit a zabarvení se do souboru dostalo. Stejně to vnímám jako pozitivní věc - přijde mi to jako posunutí v snapshot fotografiích. Fotografie které jen ukazují BOOM - člověk, cigareta, sex, alkohol přestože tohle se v souboru vyskytuje motivy nejsou použité jen jako popis dané události ale prezentace předešlé myšlenky, pocitu, které jsou v souboru uchované. Přijde mi jako trošku jiný přístup k snapshotu)


EVERYTHING REMINDS ME OF HER

Romantický pocit je všude! Začal jsem si všímat, že teorie romantického pocitu se dá aplikovat na několik případů. V souboru everything reminds me of her se zaměřuju na romantický pocit ve sdíleném kontentu. Dochází k vyjadřování emocí nejen skrz sebe sama(text, video - monolog) ale s vizuální pomocí obrazů. Obrazy, které mají jasně daný význam a motiv, který slouží pro sdílení a pochopení daných emocí. Romantický pocit vznikne při shlédnutí daného obrazu - zajímavé je, že estetika má často velmi podobné motivy - vizuální i obsahové. dochází k momentu, který v lidech vyvolá určitý (romantický) pocit - snímek s nimi rezonuje, rezonuje s jejich emočním stavem a sdílejí ho jako jejich vlastní emoční stav (relatable). K tomuhle momentálně dochází velmi často - lidé chtějí sdílet věci, kterým rozumí a jsou na ně vztažitelné. Rozdíl vnímám u toho pokud je to věc, která se jim přímo děje a nebo představa věci, toho jak se dosazují do jiné - iluzivní představy sama sebe.
Motivy - osamělá postava, sentimentální až patetický text, jednoduchá zpráva a jasnost situace, emoční vyčerpanost/intenzita, možnost dosazení sebe místo hrdiny, Romantické příběhy jsou lidem blízké od smrti romea a julie, tragický příběh vyvolávající sentimentální pocity. Momentálně ale dochází k osvojování romantických příběhů a hranice mezi příběhem a vlastním vědomím se tenčí. Lidé začínají žít své romantické pocity. Nebezpečné je, že není možné určit jak tyhle momenty vznikají a pro koho vznikne daný romantický pocit a jestli je tohle autentická reakce nebo společenský konstrukt.

HYPERREALITA
Koncept post-strukturalismu
Hyperrealita je pojem v poststrukturalismu, který odkazuje na proces vývoje představ o realitě, vedoucí ke kulturnímu stavu nerozpoznání rozdílů mezi znaky a symboly vzniklímy a sloužícími k zastupování realitě. Hyperrealita je chápána jako stav, kdy se v důsledku komprimace vnímání reality v kultuře a médiích, dochází k nejistotě toho co je obecně považováno za skutečné, a to, co je chápáno jako fikce tak, že již neexistuje žádný jasný rozdíl kde jeden končí a druhý začíná.
Vzhledem k tomu, že simulace je imitací světa, reálných procesů v průběhu času. co se stane když v postmoderním světě je vše jak lidé vnímají své životy viděno jako simulace.
Jsem křestan, Jsem demokrat, Jsem hashtag woke, konspirační teoretik, čím více jsou tyto myšlenkové soubory roztříštěné, tím méně mohou být použity jako archetypy pro lidi, kteří k nim mohou připojit svou identitu, to vytváří v postmoderní společnosti krizi identity pro jednotlivce, protože pokud se již nemůžeme obracet k těmto velkým narativům, které nám poskytují celou naši identitu a to, že tato identita je stabilní a neměnná, jak jednotlivec může vyjádřit, kdo je, jaké nové symboly prezentuje.
fragmentová odpojená společnost, která aby kompenzovala tuto fragmentaci, stala se absolutně posedlá masovým konzumem a vizuálními obrazy.
vizuální obrazy napodobující věci, které se dějí v reálném životě, což z nich podle definice dělá imitaci procesů nebo systémů reálného světa, lidé pak v těchto obrazech hledají vodítka, jak jednat, co si koupit, jaký by měl být jejich život a v co mají věřit.
kopie z kopie z kopie něčeho, co bylo doručeno z extrémně úzké perspektivy.
těmto vizuálním obrazům lidé v naší společnosti tolik důvěřují, že se často stávají základem něčího pohledu na svět.
Vysvětluje tohle romantický pocit?

Romantický pocit příklady

Myslím, že romantický pocit je specifičtější druh prožitku, než který popisuje hyperrealita. distopická Teorie Postmoderní společnosti, která se stále více dostává do prožívaní simulací a ne reálného života zcela neodpovídá příkladům, které uvedu pro romantický pocit.
Myslím, že většina příkladů vychází z toho, že člověk chce dosáhnout určitého prožitku, který je vyvolaný vnějšími motivacemi, tak aby dosáhl nějaké představy o sobě, tím kým je, jak se nová, co prezentuje. Pokud tato prezentace bude dostatečně společná s jeho romantickým pocitem, dochází k euforii.
Myslím, že se od hyperreality liší specifičností, není moc obecně uchopená, vnímám to jako více vnitřní pocit. Ve všech situacích nemusí ani dojít kvůli mass mediím, může se jednat o niterné pohnutky vyvolané v dětství, rodiči, traumatem, krásou situace. Směsí celé životní situace, která vyustila v to, že tahle daná představa uspokojuje tvoje ego natolik ,že vznikne romantický pocit při jejím prožití.
Vnímám to jako věc, které se jedinec snaží dosáhnout pro naplnění svého já. Je tohle naplnění ale skutečné? Problém nastává v chaotičnosti pocitů a nepřeberném množství možností, kvůli kterým se tento pocit snažíme dosáhnout. Není jasné odkud přichází, jak se vyvolají, jak je ovládat a jestli přináší bytostne naplnění nebo jen pohlazení po egu.
Často se muže jednat o velmi milé momenty, ale i o velmi destruktivní způsoby přemýšlení. Romantický pocit nemusí být romantika. Může to být nenávistná ideologie, ve které se člověk dosazuje do romantické představy sebe sama jako zachránce země, rodiny, morálky.
Myslím, že na základě ztracení se skutečnými informace dochází jenom k sledování ideologie, kterou daná strana nese.

I used to be a fish caught up in the net

PRACH